,-Upadesha 1, (Ch.-1, V.-5-6) |
श्रीआदिनाथमत्स्येन्द्रशावरानन्दभैरवाः ।चौरङ्गीमीनगोरक्षविरूपाक्षबिलेशयाः ॥ १.५ ॥ मन्थानो भैरवो योगी सिद्धिर्बुद्धश्च कन्थडिः ।कोरंटकः सुरानन्दः सिद्धपादश्च चर्पटिः ॥ १.६ ॥ |
Šrí-ádinátha-matsyendra-Šávará-Anandabhairaváh Čaurangí-Mína-Ghorakša-Virúpákša-Biléšajáh Mantháno Bhairavo jógí siddhirbuddhašča Kanthadih Kóramtakah Suránandah Siddhapádašča čarpatih |
šrí - respektovaný;
Ádi-nátha - prvotní bůh, ochránce, pán;
Matsja-indra - Matsjéndra ("Pán ryb");
Šábara - Šábara;
Ánanda-bhairaváḥ - Ánandabhairava ("hrozný, který přináší blaho");
Čauraṅgí - Čaurangí;
Mína - Mína ("ryba");
Go-rakša - Górakša;
Virúpa-akṣa - Virúpákša ("má velké oči");
Bile-šajáḥ - Biléšajá ("had, myš nebo kdo žije v díře").
Manthánaḥ - Manthana ("kdo třese");
Bhairavaḥ - Bhairava ("hrozný");
jógī - jógi;
Siddhiḥ - Siddhi ("Úspěch");
Buddhaḥ - Buddha ("probuzený");
ča - a;
Kanthadiḥ - Kanthadi (v krku);
Kóraḥakaḥ - Kórantaka;
Sura-Ánandaḥ - Surananda ("čí požehnání je bůh");
Siddha-pádaḥ - Siddhapáda ("povznesený Siddha");
ča - a;
Čarpaḥiḥ - Čarpati. |
MISTŘI JSOU VĚČNÍ |
Šrí Ádinátha (Šiva), Matsjéndranátha, Šábar, Ánandabhairavá, Čaurangí, Mína, Górakša, Virúpákša, Biléšajá. Manthána, Bhairava, Siddhi Buddha, Kanthadi, Kórantaka, Surânanda, Siddhapáda, Čarpati. |
Commentary ............. Tady je již rodokmen všech. Jsou to jména mistrů. V následujících verších to pokračuje. možná jste někteří z vás navštívili buddhistický chrám, od založení uplynulo už téměř tisíc let a je tam řada kojí a všichni mistři mají svou sochu. Když přichází návštěvník vezme si svazek tyčinek které jsou tam k dispozici. Před každou sochou je u nohou miska písku a do ní zapíchne tyčinku. Om mani padme hum klaním se k lotosovým nohám a takto obejde všechny učitele. Od založení chrámu tam jsou stovky pozlacených mistrů. Někdo měl hůl někdo měl pytlík, někdo měl korálky v ruce a podle toho takovou figurku mu tenkrát umělci ztvárnili. Někdo byl tenký jiný vysoký nebo tlustý tak figurka odpovídala postavě učitele. Takto to vypadá v buddhistickém chrámu. Toto je popsáno ve verších 5,6,7. Čověk který prochází přes samádhi, neumírá, je věčný. Tito mistři, kteří došli k úrovni samádhi nikdy neumřou, jsou věční, i když dnes nemají tělo, jejich síla, jejich duše, umění, jejich požehnání je neustále živé. Věčné. Proto jejich zdravením, modlením, klaněním, spojením se s nimi se oni projeví, projeví své vztahy. Praktikanti jógy mají s tímto zkušenosti, když dojdou na úroveň dharana dhján samadhi tak to poznavají, cítí to, ví to, praktikují to. Ale na začátku, kde je bedna plná velkých seznamů, co chci mít, tam žádná šance není pro ně je to pohádka, mystika, falešné dojmy, představy, takové všelijaké slovíčka. |