Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

---

---

Kostič:

---

Komentář Govind:

भगवद्गीता Bhagavadgítá
ÓM NaMÓ BhaGaVatÉ VaSUDÉVaJa
Vítejte tady všichni na Ájurfarmě GJÁNI na satsangu o Bhagavadgítě.
Vítejte všichni na Ájurfarmě GJÁNI na satsangu o Bhagavadgítě.
Bhagavadgítá má osmnáct kapitol a je součástí velkého příběhu Mahábhárata. Současně se slovem Mahábhárata महाभारत označuje jedna velká epocha, ve které žili velice vzácní mimořádní lidé. Mahá znamená extrémní, velké, nezapomenutelné, výjimečné, nepřekonatelné, velkolepé. Když řekneme maháságar, tak to označuje velké moře. V sanskrtu je ságar moře a oceán je maháságar. Tichomoří je maháságar. Cokoli, co je extrém. Ten nejhloupější je mahámukh. Mahábhárata je tedy jedna dějinná epocha mimořádných lidí. Ten, kdo je výjimečný, nepřekonatelný, je pak slavný a známý. Tady je to třeba Václav Havel, Jan Ámos Komenský, Karel IV., Jan Hus, Jan Žižka. O nich se také mluví, protože v životě něco dokázali. O kom nebo o čem se hovoří je mahá. V období Mahábháraty bylo hodně výjimečných lidí, mudrců, králů, nepřekonatelných válečníků, boháčů, zlodějů. Známe to. Ten, kdo něco dělá extrémně, je na prvním místě v novinách. Nemluví se o obyčejném žebrákovi, který dnes vyžebral 120 korun. O tom se nemluví. O plevelu se nemluví, mluví se o dubu, o jasanu. O těch, kteří jsou zdaleka vidět. Co je veliké, to je předmětem uvažování, komunikace.
Říká se mahárádža, velký král. Cokoli extrémního je mahá.
Bhárat bylo jméno jednoho prince, později krále. Slovo Bhárat označovalo Indii. Dříve se neříkalo Indie, ale Bhárat. Znamená to tam, kde je projevená síla. Místo, kde se projevily velké síly. Tento pocit dávají jednotlivá písmena Bh, Á, R, T. Příběh Mahábháraty je starý. Lidi dnes většinou zajímá, kdy se to stalo a jak dlouho to trvalo. Naše uvažování je v dnešní době jiné, chceme fakta, a co je za tím, uniká. Podle archeologických pozůstatků se odhaduje období Mahábháraty na nějakých deset tisíc let zpátky. Když se sejdou síly, tak se něco stane a nemůže se na to zapomenout.
Když něco konají extremisté, pak se to zapíše do dějin a na to se pamatuje. V době Mahábháraty byli extrémní lidé, ale přece to byli jenom lidé. Měli svá trápení, různý stav mysli. To bylo stejné, jako dnes. Dnes také hledáme radost, jsme spokojeni, jsme nespokojeni, libo, nelibo, rág a dvéš. V každé hlavě se honí libo, nelibo. I tenkrát se honilo soupeření. Když jsou extrémní lidé, tak je tam soupeření. Každý soupeří a chce se prosadit, že on je lepší, že má ten největší rozum. Když se lidé setkají, tak se každý chce prosadit. V příběhu Mahábháraty jsou různé epizody, různé oblasti a ve všech oblastech byli hrdinové. Soupeřilo se o post nejlepšího hrdiny, takže v Mahábháratě se najdou úplně stejné vlastnosti mysli jako dnes. Je tam kám, kródh, madh, móh, lóbh. To všechno se tam najde. I příjemné, vyhovující, zkrátka to, co člověk chce a je s tím v souladu, ale i to nepříjemné, co není po jeho vůli. Pak jsou i moudří lidé, na které situace nemá vliv. Jakákoli situace nemůže rozhodit jejich náladu. Těm se říká moudří lidé. Mají nadhled (nad hled). Tady je buchtička. Kdo se to dívá? Kakinka se na to dívá a zeptá se: “Kdo se to dívá?” Oči se dívají. Hlava se dívá. Kdo je to to, co se dívá? Nadhled. Tomu se říká moudrost. A kde je nadhled, tam je hloubka, mókš, odpoutanost.
Tehdy byli i takoví lidé. V Mahábháratě byla postava, která měla ohromný nadhled. Její nadhled byl tak výjimečný, že v těchto výjimečných dobách ještě více vyčníval. Vyčnívala tam síla a moudrost, a proto toho člověka považovali za inkarnaci Boha, neboť zvládl i to, co není v silách člověka. Někteří lidé ho i tenkrát považovali za mimořádnou osobu. To není osoba, to je inkarnace. V pozdější době se říkalo Bůh, inkarnovaný Bůh. Proto říkáme boží. To je to, co nedokáže člověk. Kakinka vaří jedinečný sýr, tak to je boží sýr. Nikdo jiný to tak nedokáže.
Tak té inkarnaci mimořádné manifestaci, se říká Bůh. Bůh nic jiného není. Říká se, že Ježíš Kristus byl syn Boha. Ano, dokázal mimořádné činy. Nechal se ukřižovat. Podobně Palach, Jan Hus obětovali pro pravdy, veřejné zájmy své tělo. To není normální. To se nepovažuje za normální. Kdo je mimořádný, stává se mahá.
V období Mahábháraty byl známý rod Kuru, který tenkrát vládl. V příběhu je mnoho postav s různými vzájemnými vztahy, jako bratři, synové, synovci, otcové. A tak jak to bývá v rodinách, má každý své odlišnosti, jiné schopnosti i omezení. I učitel byl nejdříve dítětem, studentem, manželem a stále pokračuje jeho praxe, než se z něho stal učitel. Ježíš byl také batole, pak malé dítě, hrál si s rybičkami, ovečkami jako obyčejný člověk s mimořádnými schopnostmi. Ale i v Mahábháratě se najdou různé postavy. Někdo z chamtivosti někoho podvede, okrade. To přetrvává dodnes. Velcí lidé dělají velké činy a také velké podvody. Člověk se chová podle kám, kródh, madh, móh, lóbh. To vede k dělení. I v rodinách se dělí. Ale jak rozdělíme 1+1? Králové rozdělovali své království podle princů. V každé epoše to bylo jinak. Byly hádky, argumentace: „Já mám málo, ty máš hodně, já jsem toho pro tebe udělal hodně. Všude je vyčítání, počítání. Lidé se zlobí, vzájemně se ponižují. Přemýšlí o pomstě. Tak je to i dnes. To není nic výjimečného. V epoše byli mimořádní lidé, zejména jógíni, vojáci, učitelé. Extrémní voják je ten, který dnes vyleze na Eifelovku bez lana. Najatí zabijáci bez milosti zastřelí na požádání člověka.
V Mahábháratě byl velký, velmi silný a hbitý bojovník Bhíma. Prohlašoval, že nechce válčit s pitomci, že jsou jako malinké třísky. On potřeboval velké klády, tak vždy válčil se slony. Vzal choboty pěti slonů a roztočil je dokola. Další byl Ardžuna, který vynikal v lukostřelbě. My se dnes netrefíme ani do terče. Vidíme terč a střelíme, ale terč mineme. Ale Ardžuna se trefil i do terče, který byl někde schovaný. Z terče se vysílal zvuk a on se podle zvuku trefil naprosto přesně. V té době se konaly mimořádné soutěže. Například se ve výšce se točila rybička, dokola pod ní byla velká pánev plná oleje, a střelec měl koukat do oleje a sestřelit rybu. Takovéto neobvyklé byly soutěže pro výjimečné lidi.
Další postavou byl princ Bhíšma. Byl proslavený dovednostmi bojových umění. Slíbil své mamince, že bude ochraňovat království, rodinu. Ale jak je člověk hloupý, dokonale hloupý, nepočítal s tím, že je smrtelný. V rámci slibu neřekl, jak dlouho bude ochraňovat rodinu a království. Každý den si připomínal, že má ochraňovat, a zapomněl umřít. A tak generace po generacích odcházely a on jen přidával “pra”. Ten pra pra pra pra dědula nemůže zemřít, protože slíbil mamince, že bude ochraňovat království. Proto mu říkali velký otec. Jako dodnes zde žije děda Říp (praotec Čech).
V příběhu jsou samozřejmě důležité i ženy, hlavně pro vojáky. Jsou důležitější než puška. Žena hraje velkou roli ve společnosti. Když jsem byl malý, říkalo se, že války jsou ze tří důvodů. Jednak je to ukázka vlastní síly, která vede k válce, pak ekonomika a peníze a za třetí jsou války kvůli ženám. V Řecku byly války kvůli ženám i v Mahábháratě byly války kvůli ženám. Navíc špatné návyky též zviditelňovaly velikány. Králové hazardovali tak, že jediným tahem na šachovnici prohráli půl království. I tenkrát byl hazard. Od určité míry je považovaný za špatný.
Vrátíme se k dělení majetku, který nastal i v příběhu Mahábháraty. V jednom okamžiku dochází k dělení majetku mezi dva syny, z nichž byl jeden slepý. Přestože byl slepý princ Dhrtaráštra starší, otec prohlásil, že vládnout bude po něm druhorozený princ Pándu, který je silný a studovaný. Slepý princ měl sto dětí a druhorozený princ měl dětí pět. Stalo se, že princ Pándu neuposlechl kletbu, měl sex s ženou a zemřel. A vznikl problém, kdo bude králem? Nakonec se stal králem slepý princ Dhrtaráštra se sto dětmi. Rodiny obou princů měly společného učitele Védvjáse, který celý příběh rodu zapsal. Jeho jméno je známé i v ájurvédě, józe i filosofii a setkáváme se s ním v tomto příběhu. Védvjás byl velmi moudrý. Když zjistil, že žena slepého prince potratila, běžel do hradu a vyžádal si to mrtvé dítě. Védvjás ho rozsekal na sto kusů a dal každý kus do hliněné nádoby, stejně jako když se vysazují rostliny. Hlavní ingrediencí bylo ghí. O dalších ingrediencích se nemluvilo. Tedy ve sto nádobách se vyvinula embrya. Dnes je tato technika známá jako technika kmenových buněk, ale již v období Mahábháraty se praktikovala. Díky tomu měl slepec sto dětí.
Nejstarší ze stovky synů byl Durjódhan. Byl pyšný, hrdý, že jich je sto bratrů a Pándavům nechtěl dát z majetku nic. Tak se stalo, že pět princů od druhého bratra nedostalo z království po dědovi nic. Stovka bratrů byla v převaze a tak pět Pandavů nemohlo dostat nic z království, kterému vládl slepý král a sto princů, aby se moc stovky neoslabila.
Nejstarší postavou je otec (pra pra pra pra děd), který má svázané ruce, protože slíbil, že bude království ochraňovat. S tím, co nastalo, nebyl spokojený. Měl ochraňovat království, které se dělí, kde se vzájemně sourozenci po dvou princích oddělili. Podle slibu, který dal, má ochraňovat stále království. On ale vnitřně nesouhlasí s tím, co se stalo. Ochraňuje to, co sám ze srdce nechce. Tak ten nejstarší děd řekl, ať dají synům strýce alespoň pět malých uliček, pět vesniček. Ať spolu žijí pohromadě. Každý otec toto řekne, když chce klid v království. Sto bratrů Kuruů nesouhlasilo. “Ale ne, ne dědo, ty pro nás budeš bojovat. Ty jsi slíbil, že budeš chránit království.” Ten, kdo dal slib, teď uvnitř nesouhlasí. Ale někdy člověk dělá i to, co není v jeho zásadách, přestože to nechce. To je zapeklitá situace. Člověk to musí udělat i proti své vlastní vůli, přestože si to nepřeje a pak celý život lituje.
Další osobou je Kršna, největší moudrá inkarnovaná osoba. Kršna jde ke slepci vysvětlit situaci, která v tomto extrémním období hrozí. Vyzývá ho, aby synům domluvil, aby nebyla válka. Pokud by byla válka, tak to bude velká likvidace. Ale slepec ho neposlouchal. Každý invalidní člověk je tvrdohlavý. Ať už má jakoukoli poruchu, nemá nohu, nemá oči, uši. Lidé, kteří jsou nějak invalidní, tak jsou extrémně tvrdohlaví. Největší problémy mají liliputi. Oni mají největší problém, celý život koukají na všechny jako na palmy, a to je štve. Všichni k nim mají soucit, ale oni, protože na všechny koukají jako na palmy, tak to své prosazují, jako to nejdůležitější. Většinou zneužívají soucit okolí. Podobně to bylo i s králem slepcem. On nevidí, tak jaký má význam být králem. Držet si to své a druhým nic nedat. Nekriticky prosazovat své, že jeho syn musí být následovníkem a budoucím králem. A proto odmítl i toho nejmoudřejšího Kršnu. Dodnes je spousta následovníků Kršny, kteří uctívají jeho nauku, zpívají po ulicích mahámantru. Říkáme jim fanouši (stoupenci) Kršny. I když nevím, jestli chápou nauku Kršny, tak jak byla předána Ardžunovi. Takže v příběhu je pět Pandavů a stovka Kuruů.
Někdy se člověk dostane do situace, že neví, co má dělat. Tak například maminka pěti Pandavů se jmenovala Kunti a když byla malinká holčička, moc ji zajímaly modlitby, mantry, meditace, jóga. Když k nim jednou přišel rodinný učitel, ptala se, co má dělat, co má praktikovat. Učitel říkal, že je taková výjimečná, že může zpívat mantru pro pančmahábhút a ty vesmírné síly může oslovit a pobavit se s nimi. Dal jí mantru ke Slunci a vysvětlil, jak může komunikovat se Sluncem. Ta malinká holčička Kunti, asi dvanáctiletá, si řekla, že to zkusí a hned začala praktikovat mantru. Znáte holky, něco dostanou a hned musí praktikovat. Modlila se ke Slunci a jednoho dne Slunce přišlo a tázalo se, co chce. „Já nevím, co bych měla chtít.” Na to Slunce: “Když jsi volala, tak něco musíš chtít. Ty jsi dívka a budeš dáma, maminka, tak já ti dám syna.“ Na to Kunti, že je jí třináct let. „Něco si musíš přát.“ Tak dostala syna. Její první syn byl od Slunce. Ten syn bude neporazitelný, bude mít na celém těle brnění, které bude součástí kůže, do které se nedá ničím píchnout. Tím se stane nesmrtelným. Kunti nevěděla, co má s miminkem, které mám od Slunce, udělat? Tehdy nebyl baby box. Tak ho zamotala do látky, dala do koše a pustila po vodě. Řeka ho odnesla. Ujali se ho rybáři, kteří miminko v košíku vylovili. Vychovali ho, ale jeho geny se tím nezměnily. Domovem mu byla řeka Ganga, která začíná v Himálajích a teče podél Himálají a nakonec ústí do moře. Hošík dostal jméno Karana. Byl slavný z mnoha důvodů, ale asi nejvíce proto, že rozdával. Byl extrémní dárce. Po modlitbě dal všem potřebným. Karana byl hrdý, že je dárce. Ale tato jeho vlastnost ho zabila. Dávání se stalo příčinou jeho smrti, protože před bitvou ho někdo požádal, aby mu dal své brnění. Tak ho jeho dobrosrdečnost a lest podvodníka připravila o život.
Mladá Kunti se vdala a dala králi syny. Jedním z nich byl Ardžuna. Mluvilo se o něm jako o nejlepším střelci a neporazitelném vojákovi. Báli se ho všichni i stovka princů i slepec. Všichni se báli Ardžuny.
Bylo to zrovna období, kdy slepý král Dhrtaráštra rozhodl, že jeho nejstarší syn Durjódhana se stane nástupcem a budoucím králem celého království. Pochopitelně ten nechtěl rozdrobit sílu království a tak nechtěl z království dát nikomu vůbec nic, a to i za cenu, že bude válka. Věděl, že když bude válka, vyhraje ji, protože má za sebou Bhíšmu, nesmrtelného dědulu, a konec konců je jich sto bratrů proti pěti Pandavům. Byl to on, Durjódhana, kdo zrealizoval podvod na Karanu, syna Slunce. Provokoval Pandavy neustálým konstatováním, že nikomu nic nedá bez války. Vysmíval se: “Prosím, vyhrajte válku a pak si vezměte.” Situace se vyostřila a začínaly přípravy na válku. Plánovalo se, kdy to bude a jak se to bude organizovat. Když je válka, tak se všichni sejdou. Sejdou se i ti z vedlejších království a přidávají se do války na jednu nebo druhou stranu. A tak přišli Ardžuna a Durjódhana, zástupci obou šiků za Kršnou, který byl také král, aby se zeptali, za koho bude válčit. Kršna ležel na posteli a odpočíval. Jako první vešel Ardžuna za Pánduovce a sedl si k hlavě Kršny. Jako druhý vešel Durjódhana za 100 Kuruů, ten si sedl na židli u nohou Kršny. Když se Kršna probudil, viděl slepcova syna, až pak si všiml Ardžuny, svého přítele. Kršna se ptal: „Co tady pánové děláte? Co potřebujete?” Odpověděli, že se přišli zeptat, s kým bude válčit. “No, vy jste dva a já jsem jenom jeden. Rozdělím síly. Mám svou armádu se sto tisíci vojáky i já sám jsem voják. Já však nebudu ve vaší rodinné válce vraždit, maximálně budu řídit váš kočár, budu váš kočí, ale nebudu válčit, nebudu mít zbraně, budu vozataj anebo dám sto tisíc vojáků.” První měl volit Durjódhana, slepcův syn. V duchu uvažoval, k čemu je mu jeden Kršna, který bude jen řídit kočár. Vezme si raději sto tisíc vojáků. Tímto bylo rozhodnuto ku spokojenosti obou, neboť Ardžuna si přál jen Kršnu. Sám byl schopný střelec, tak si říkal, že jedním šípem zabije sto tisíc vojáků. Množství není problém, nepotřebuji lidi, potřebuji morální pomoc, potřebuji přítele. Nepotřebuji jeho podíl ve válce, potřebuji jen moudrost. A tak Kršna oznámil, že bude bojovat za pět Pandavů a jeho vojáci budou bojovat po boku stovky Kuruovců. Po této přípravě začíná válka. Vojáci stojí ve dvou šicích a chtějí válčit.
V úvodu Bhagavadgíty je mapka. Je to takový předpoklad, jak to v době Mahábháraty vypadalo. Vidíme zde i názvy měst, království, která se budou v Bhagavadgítě vyskytovat. Hlavním místem je Kurukšétra, tam se nacházelo bitevní pole. Jsou označena i sousední království: Dvaraka, Pančal, Kuru. Třeba Karan, o kterém jsme mluvili, ten zlatý syn, je z oblasti, kterou protéká řeka Ganga. Přímo na deltě žil Karan. Na mapce je vyznačena oblast Kuru, kde je hlavní kmen Kuruovců.
Mathura je oblast Kršny. Kandhar Afghanistan, odkud je Sikundi a bratr manželky slepého krále Dhrtaráštry. Je tady spousta království a všichni přišli ukazovat svou sílu, a proto se tomu říká mahá – velký. Na bitevním poli Kurukšétra se sešly velké extrémy, a proto je to mahá.
Válka je vždy tam, kde je nenávist a pocit nadřazenosti. Neznám přesné slovo, ale je to pocit “já”. Já to mám, já to vím, já to znám. Nadřazenost je, že já jsem drahý a ostatní jsou levní. Ten pocit když je, můžete si automaticky představit, odkud vychází. Může být tento pocit, když je ahankár na dně? Ne. Jaký je pocit, když je naopak ahankár navýšený? To je vlastní existence na vrcholu. Je tam nadřazenost. To vede k tomu udělat si legraci z druhého, donutit druhého k něčemu, předvádět se před druhým. V písničce jsem slyšel: Co by dělal boháč, kdyby nebyli chudáci? Když nejsou chudáci, jak by asi vypadali boháči? Neexistovali by. Boháč může existovat tehdy, když je chudák. Boháč stojí na ramenou chudáků. Kdyby nebyli chudáci, nebyli by boháči. Kořen toho je standardní, je počáteční a jednoduchý, je to základ.
Když začíná pocit nadřazenosti, člověk se začne chovat jako někdo jiný. Ukazuje, co všechno zná. Dává najevo, že je někdo. K tomu je spousta příběhů. Například jeden příběh o Drupad-Pančál. V tomto království byl nádherný sál, kde se lidé setkávali a tančili. Z tohoto království pochází princezna Drópti. Její příběh je zajímavý. Vyhlásila se soutěž. Ten kdo vyhraje, dostane princeznu za ženu. Tu soutěž vyhrál Ardžuna. A tak si Ardžuna mohl Drópti odvést do svého domova. Všech pět bratrů se vrátilo ke své mamince a říkali: “Máme pro tebe dárek.” Jejich mamka, aniž by se zeptala, co je to za dárek, rovnou řekla: “Tak si to rozdělte mezi vás pět.” Ale dárek byla žena, jak si ji mohli rozdělit? Ale, když to řekla mamka, tak to muselo být, a tak se Drópti stala manželkou všech pěti bratrů. Byla to krásná inteligentní jógínka.
Jednoho dne přišel Durjódhana, nejstarší ze sta potomků slepého krále, navštívit jejich dům. V paláci byl sál s vodní nádrží. Krásná dřevěná podlaha však na okrajích vypadala také jako voda. Podlaha v sále vytvářela dojem, že i bazén je vlastně taková podlaha. A když na návštěvu přišel Durjódhana, nevěděl, že je to voda a spadl do ní. Nahoře z okna na něj koukala Drópti. Neudržela se a řekla: „Slepý rodí slepé děti.“ To bylo, jako když nejstaršímu princi Durjódhanovi zabodne kudlu do srdce. Tato nepromyšlená a neuvážená věta, kterou řekla Drópti, způsobila u prince Durjódhany nenávist vůči Drópti. Odcházel s nenávistí a s rozhodnutím, že se pomstí všem pěti bratrům. Drópti byla důvodem nenávisti vůči Ardžunovi. Je vidět, že nepromyšlené vyjádření může vést ke vzniku negativního škodlivého prostředí. Durjódhana to pěkně vyprovokovalo. Od té doby měl jen jedinou myšlenku na odplatu a pomstu. S tímto se vrátil domů. Kamarádi, moudří i nejstarší děda Bhíšma, všichni mu radili, aby to nedělal. Že je hloupost stavět na tom, co řekla jedna žena. Vždyť když jde o království, hraje roli dharma a tak není možné brát v úvahu přiblblý smích nějaké ženy. Ale jemu to nedalo pokoje a začal připravovat válku. Jeho otec, slepec připoutaný k synovi, ho už vidí jako svého pokračovatele a chce ho prohlásit za krále. Je mu jedno, že jsou synové bratra starší. A tak vyhlásil slepý král Dhrtaráštra: „Králem má být můj syn Durjódhana“. Království bylo veliké a i ostatní měli k tomu království určitým způsobem svázané vztahy. Stovka bratrů se cítila býti silnější a neměli důvod bát se pěti Pandavů. Takto byla započata válka, kde podnětem bylo nepromyšlené vyjádření Drópti. Ze všeho si dělat legraci a jen tak něco nepromyšleně říci, to vytvoří negativní prostředí. Když se člověk vyjadřuje promyšleně, vytvoří se prostředí podle toho.
Když má žena mírumilovné vyjadřování, je prostředí příjemné, vyhovující. Úsměv na rtech a něžnost v očích je ta správná kosmetika. Je milá a vyhrává s láskou. Ale některé ženy nemají úsměv ani něhu, a slova mají jako žiletky, jsou plné pýchy a nadřazenosti, tak kolem sebe všechno pořežou. Pak vznikají následky, které žena sama nesnese, protože je neoblíbená, nerespektovaná. Lidé si jí neváží a ona se cítí jako žíznivá ryba ve vodě.
Nevhodné chování je v Bhagavadgítě na více místech a vždy za tím stojí nepromyšlené vyjádření, pocit nadřazenosti a připoutanost. To vše vede k problémům. To vše vede k válce. Válka je likvidátor. Nikdo si nepřeje likvidovat, to nikdo nechce, ale každý dělá to, co mu chutná. Chutná připoutanost, chutná pocit nadřazenosti, chutná i jen takové blábolení. Chutná dělat si z druhého legraci. Chutná ponižování. Nikoho si nevážit, to vždy vede k problému a vytlačování druhého. To jsou pak příčiny válek.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>